Vodní lyže

Vyběhne poklidný policajt z hořícího domu a přátelsky volá na hasiče: „Pánové, nedáte si se mnou taky buřty?”

Státní zástupce u soudu hovoří k obžalovanému: „Máme pro vás, pane obžalovaný, dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu dobrou. Kterou chcete slyšet první?”
„Tak nejprve raději tu špatnou.”
„Dobře. Tak ta krev, která byla nalezena na vaší košili, patřila podle testu DNA oběti, což je přímý důkaz, že pachatelem jste vy.”
„A teď ta dobrá zpráva?”
„Máte výbornou hladinu cholesterolu...”

Policie vyšetřovala záhadnou smrt prominentního byznysmena, který vyskočil z okna své pracovny v dvaadvacátém patře newyorského mrakodrapu. Jeho sekretářka nemohla uvést bezprostřední důvod šéfova činu, ale pravila, že na ni dělal velice divný dojem už od té doby, kdy u něho před měsícem nastoupila zaměstnání.
„Po prvním týdnu,” vypověděla, „mi zvýšil plat o dvacet dolarů. Koncem druhého týdne mě pozval do své soukromé pracovny, dal mi krásnou černou noční košilku, pět párů nylonek a řekl: To je pro mou krásnou a výkonnou sekretářku. Na konci třetího týdne mi věnoval překrásný kožich. Nu a dnes odpoledne mě znovu pozval do své soukromé pracovny, věnoval mi tenhle nádherný diamantový náramek a zeptal se mě, jestli bych ho mohla pomilovat. Odpověděla jsem, že ano. Objal mě a řekl: Čím si to mohu zasloužit, miláčku? Řekla jsem, že když byl na mě tak hodný, bude ho to stát jenom pět dolarů, ačkoliv všem ostatním pánům v kanceláři účtuji deset. Pak se na mě najednou nějak divně podíval a vyskočil z okna!”

Předseda soudu: „Tak nám, paní svědkyně, řekněte, jak vůbec ta bitka na tom plese vznikla, kdo dal k tomu podnět?”
„Bitka vznikla, vážený soude, působením mého muže, který knokautoval dechovce bubeníka, jelikož ten na mne pořád volal: Maruško, jakou mám paličku?, čemuž můj muž asi nerozuměl a nebo rozuměl.”

Žalobce u soudu: „Jmenovaný odcizil z místního muzea drátěnou košili z dvanáctého století, údajně proto, že potřeboval pletivo na dvířka králíkárny...”

„Obžalovaný, co byste chtěl uvést na svou obhajobu?” ptá se soudce.
„Pane soudce, když jsem v hospodě vykřikoval, že všechny oddělám, myslel jsem tím zameškané směny...”

„Strážníku, co zrovna děláte?” ptá se velitel.
„Nic.”
„Tak až s tím skončíte, přijďte za mnou do kanceláře.”

Policista zastavil motoristu, který jel příliš rychle. Ten se však dušuje: „Kapitáne, já to můžu vysvětlit.”
„Buďte v klidu,” odvětí tvrdě polda, „nebo vás nechám vychladnout ve vězení do doby, než se vrátí šéf.”
„Ale, kapitáne, já jsem vám chtěl říct...”
„Říkal jsem vám, abyste mlčel, vy jste neposlechl. Půjdete se mnou!”
O několik hodin později oznamuje kapitán zadrženému řidiči: „Máte veliké štěstí, šéf právě vdává dceru, víte? Až se vrátí, bude v dobré náladě.”
A ten motorkář říká: „S tím bych moc nepočítal. Já jsem totiž ženich, víte?”

Na policii zazvonil udavačný telefon a v něm tenký hlásek: „Viktor Kožený mě zneužil!”
„A kdo je u telefonu?”
„Zákon!”

Soudce: „Tak nám, pane poškozený, řekněte, jak jste k tomu zranění přišel.”
„K tržné ráně cca 6 cm jsem přišel tím, že servírka K.M. mi posadila půllitr piva trochu prudčeji na hlavu a to se slovy: Už máš tu čepici dost vysokou, ty hamoune?!”